Vnitřní světlo - vyhoření a obnova
Světlo považuji za informaci. Informaci z předlohy, ze vzoru, od Boha, z kolektivního vědomí ve Vesmíru - o tom, jak má fungovat naše realita. Naše realita se dle těchto předloh řídí. A světlo uvnitř mě? Stejný princip. Mé vnitřní světlo nese informace o tom, kdo jsem a jaké mám v tomto životě vyšší poslání. Jak se může stát, že ztratím cestu ke svému vnitřnímu světlu, že vyhořím?
Syndrom vyhoření je trápení generované ztrátou existenciálního významu. Své světlo si udržuji prostřednictvím pocitů vnitřního naplnění. Vnitřní naplnění mi dává sílu a vytrvalost, abych prošel únavou a vyčerpáním při plnění svých každodenních úkolů. K tomu je potřeba, abych si udržoval svůj vnitřní pocit svobody a pocit zdravé sebeúcty. Zhasnutí světla ve mě nastalo, když jsem ztratil smysl svého života. Ztratil jsem informaci, kdo jsem a proč tu jsem…
Své vnitřní světlo jsem ztratil tím, že jsem vykonával činnosti a zabýval jsem se úkoly a povinnostmi, ke kterým jsem necítil existenční význam. Existenciálně frustrován jsem se pak snažil uspokojit pouze své vnitřní potřeby a pohony - chtíče, zábavu, potřebu moci a podobné.
Mé vyhoření pramenilo z rozdílu mezi tím, proč na tomto světě jsem a tím, čím jsem se většinu dne ve skutečnosti zabýval. Smysl a naplnění svých potřeb jsem hledal ve svém profesním životě. To bylo zdrojem mých frustrací a zklamání. Má očekávání ohledně toho, co mi může mé podnikání poskytnout, byla příliš vysoká a nerealistická. S rostoucím pracovním stresem a zvyšujícími se nároky ze strany klientů, spolupracovníků a úřadů pak mé světlo postupně vyhasínalo. Informace z něj jsem dlouhodobě nevyužíval. Postupně jsem ztrácel ke svému světlu cestu, až jsem ji ztratil úplně…
Abychom v sobě cestu ke svému vnitřnímu světlu obnovil, potřeboval jsem v sobě opět najít a začít využívat svůj doposud zanedbávaný potenciál. Pomohlo by mi, pokud bych dokázal nastartovat vzdornou sílu svého ducha. Vlastními silami jsem to ale už nedokázal. Bylo potřeba, abych našel vhodného člověka, který mi s tím pomůže.
Člověka, který mi pomůže objevit, co ve mně dřímá a čeká na probuzení. Člověka, který mi pomůže opět najít cestu ke svému vnitřnímu světlu. K informacím, kdo jsem a proč tu jsem. Který mi pomůže pochopit, jak mohu změnit své utrpení v lidský výkon. Který mi pomůže najít ve svém utrpení vyšší smysl. Tím opět získám potřebnou sílu pro odstraňování překážek a k řešení mých těžkostí.
Začínám cítit, že tam, kde končí věda, tam začíná lidskost. Začínám vnímat, že za hranicemi mého chápaní mi nachází cestu k sobě sama láska. Je to to nejvíc, co mi může druhý člověk dát, čím mi může pomoci. Že mě uvede do stavu lásky. Že si opět dovolím cítit své pocity. Cesta ke svému vnitřnímu světlu se obnovuje láskou…
Pro obnovení mého vnitřního světla bylo také třeba, abych se odvrátil od pitvání se v sama sobě a zapojil se do smysluplných činností, které jdou nad rámec čistého uspokojení mých fyzických a duševních potřeb. Bylo potřeba, abych v sobě našel schopnost transcendence, jenž dá mému životu skutečný smysl…
Sám sebe jsem potřeboval transcendovat tak, abych přesáhl daleko za sebe, za své vlastní potřeby. Když jsem postupně pochopil, kde je mě třeba, tak mi přibyly síly, které jsem tolik potřeboval ke zvládnutí svých vyšších úkolů. A aby se mi to skutečně povedlo, potřeboval jsem se opět propojit se svým vnitřním já, se svou lidskostí. Tím jsem získal zpět svou vnitřní sílu, sílu své vůle, sílu svého ducha, své vnitřní světlo, informace, kdo jsem a proč tu jsem…
Pro obnovení mého vnitřního světla jsem též potřeboval upravit své dosavadní pohledy a postoje. Upravit si způsoby svého jednání a prožívání. Cesta ke svému vnitřnímu světlu se postupně začala obnovovat. Světlo (informace) se opět stalo mým vnitřním kompasem/ majákem, který mě bezpečně provází mým životem.
Nyní jdu dál. Za své vnitřní světlo. Jdu po Cestě ke zdroji svého vnitřního světla. Můj život je naplňovaný radostí, lehkostí, láskou, smyslem a účelem. Zažívám psychickou pohodu. Jdouc po Cestě, plním své životní poslání. Tím jsem propojený se Zdrojem. Mám tak vždy dostatek všeho, co skutečně potřebuji. Nejen pro sebe, ale i pro ostatní. A aby se mi již nestalo, že opět ztratím informace o tom, kdo jsem a proč tu jsem, chodím se občas dívat na svit vycházejícího Slunce…
( Ukázka z článku, který připravuji pro časopis: Eniologie člověka č.41. www.eniologiecloveka.cz )
