Syndrom vyhoření a Logoterapie

Původ syndromu vyhoření lze lépe chápat jako nedostatek existenciálního významu. Člověk dosahuje existenciálního smyslu prostřednictvím pocitů vnitřního naplnění. Vnitřní naplnění dává člověku sílu a vytrvalost, aby prošel únavou a vyčerpáním, zejména pokud si také udržuje pocit svobody a vysoké sebeúcty.

Lidé se syndromem vyhoření zažívají nedostatek vnitřního naplnění; můžeme také říci, že ve svém životě hledají věci, které se skutečně nenaplňují a ve kterých spíše prožívají pocity „musím mít“ nebo „musím to dělat“.

Z pohledu logoterapie a existenciální analýzy lidé se syndromem vyhoření vykonávají činnosti a zabývají se úkoly a povinnostmi, vůči nimž necítí existenční význam. Nezažívají osobní uspokojení. Místo toho zažívají syndrom vyhoření, který lze definovat jako „poruchu pohody způsobenou nedostatkem naplnění“.

Zdroj: Google překlad úryvku z článku: "Syndrom vyhoření a logoterapie - Logoterapie jako užitečný koncepční rámec pro vysvětlení a prevenci vyhoření" www.frontiersin.org