S každým dalším vztahem ze sebe něco ztrácíme...

S každým dalším vztahem ze sebe něco ztrácíme. Vytěsňujeme ze sebe to, co na nás rodiče, učitelé, nadřízení, partneři nepřijímali. Až se z nás staly chodící mrtvoly...

V rámci zachování dobrých vztahů jsme postupně přišli o vše podstatné, důležité a jedinečné. O to, co nás charakterizovalo. Postupně jsme ztráceli své poklady, kterými jsme byli při narození obdarováni.

Smíření se s vlastní říší stínu je v našem životě nejvyšším úkolem a současně i nejhlubším cílem. V opačném případě nám okolní lidé budou stále znovu a znovu ukazovat vše, co máme ve svém Stínu ukryté. Chceme se vztekat na stále stejné k nám do života přicházející životní situace? Máme se od lidí a od vnějšího světa izolovat?

V naší říši stínu je mnoho z toho, čeho se obáváme. Je tam ale i mnoho z toho, co nám pomáhalo a pomáhat opět může!

Jak máme do svého vědomého Já opět zaintegrovat své vytěsněné vnitřní poklady a talenty? Kdy máme bouchnout do stolu? Kdy máme začít znovu, opět, skutečně, naplno žít?

Inspirováno knihou „Princip stínu“ od Ruedigera Dahlke