Léčba smyslem

„Stále se stěhuji, celý život! Je to pro mě utrpení…“, povzdechla si před pár dny jedna moje kamarádka. I já se ve svém životě poměrně často stěhoval. A dal jsem svému stěhování tento smysl: Možná jsem všude, kde jsem dosud žil, žil i ve svých minulých životech (věřím, že to tak je). Tento život mám teď na to, abych v těchto místech uzavřel vše, co zde zůstávalo nedořešené. Bylo to potřeba udělat, teď jsem šťastný, že budu mít klid...

Dát svému utrpení smysl je jedním ze stavebních kamenů tzv. třetí psychoanalytické rakouské školy, kterou nazval její zakladatel V.E.Frankl Logoterapií. Přičemž slovo „logos“ je zde chápáno spíše jako smysl. Léčba smyslem. Žačka Frankla, Elisabeth Lukas, napsala na toto téma, z mého pohledu, výbornou knihu: „I Tvoje utrpení má smysl“. Moc mě tato její kniha v těžkých chvílích pomohla! Napsala zde mimo jiné i tuto větu: „I tvoje utrpení má smysl, když mu smysl dáš". Od té doby to tak s úspěchem praktikuji...

O tom to je. Najít pro své těžké životní situace ozdravující smysl. „Mezi tím, co se ve Tvém životě děje a tím, jak na tuto svou životní situaci reaguješ, je ta pravá svoboda Člověka.“, napsal ve své knize V.E.Frankl. Vybrat si SVOU reakci. Nezkoumat a nepitvat proč se to stalo, kdo za to může. Soustředit se, jak na to zareaguji. To je přístup Logoterapie. A to je i výborná prevence před vyhořením. Najít si ve svém aktuálním utrpení ozdravný smysl. Objevit v sobě vzdornou sílu ducha. Objevit tu zdravou, dosud nezraněnou část svého já. A s ní jít dále…